Milenci
Milenci
Po cestě jdou dva ruku v ruce,
nad nimi nebe a sluneční svit.
Na pouti životem jsou zatím v půlce,
oba však přemýšlí, kdy sejdou se zas.
Není jim lásky a štěstí přáno,
před zraky lidí se skrývají.
Co bude, až se rozejdou ráno?
Na to se raději neptají.
Spletené ruce, pohledy do očí,
Smráká se, z úzkostí sledují.
Kdy ručička hodin se otočí,
lásku však vzít si nedají.
Čím méně času spolu jsou,
tím sílí jejich láska v nich.
Teď ruku v ruce spolu jdou,
odloučení je jak padlý sníh.
Zastavit čas a nevnímat svět,
ona i on by si ze srdce přál.
Nejméně o třináct o čtrnáct let
a teď by si s jejich robátky hrál.