Ptám se ptám
Ptám se ptám
Ptám, se ptám proč láska tolik bolí ,
proč osud mě jen stále bije holí.
Znám tě znám už snad stovky let,
Když jsi se mnou, je přenádherný svět.
Vrať se mi lásko, vrať se mi zpátky,
vpustím tě k sobě předními vrátky.
Má duše a srdce po tobě touží,
myšlenky na tebe mě stále souží.
Proč osud je krutý a nedá nám šanci,
Amor nás odsoudil, vždyť jsme jak psanci.
Na křídlech motýlích má láska letí k tobě,
V té dnešní velmi uspěchané době.
Je to cit ryzí a nikdy neskončí,
jedině smrt nás od sebe odloučí.
Ty odcházíš, však láska tvá zůstává vryta mi pod kůží,
rozkoší umdlená uléhám do růží.
Však vrátíš se, čas ten uplyne jak voda,
to čekání mi sílu dodá.
Mrazí mě mrazí, ač zima tu není,
nyní však zbývá mi jen pouhé snění.
Jsi život můj a láska co neumírá,
V mém těle dušička však pomalu skomírá.